Na hřebenech

Neznámá Venuše, která sice stále ještě vypadá na 25, ale je třeba si přiznat, že od té doby nějaká ta desetiletí uplynula a ta kondice už taky není co bývala, zvláště když Venuše hlídala doma nemocná mláďata, zatímco neznámý Mars někde běhal po hřebenech hor.

Jo, a taky ještě Mars.

Krkonoše, předvečer mrazivého dne.

Mars: "Hele, tak co kdybysme se šoupili tady na Špindlerovku a přejeli to takhle, koukej - Luční, Výrovka a pak zas do Špindlu?"

Venuše: "Myslíš? Zvládnu to?"

Mars: "Jo, to bys mohla zvládnout i ty. Hele, já ještě zavolám Kamarádce, ona přece bydlí ve Špindlu, tak se aspoň poznáte, budeš vědět, s kým jezdím na ty hory a bude to prima, ne?"

Kamarádka je minimálně o 10 let mladší než Venuše, zřejmě tak o 10 kg lehčí a veškerý svůj volný čas tráví někde na hřebenech Krkonoš. 

Mars: "Hele, tak kamarádka říká, že si vezme skejty, prej to na hřeben od Špindlerovky vynese, pak už to báječně jede."

Venuše: "Tak si taky vezmeme skejty?"

O den později na Špindlerovce je vítr, mráz, mlha a krpál.

Kamarádka: "Ty to jedeš v elasťákách? Hustý, já teda mám lyžařský kalhoty."

Venuše s nuceným úsměvem: "V mojí velikosti se lyžařský kalhoty nedělají. Elasťáky ještě natáhnu."

Mars s Kamarádkou lehce běží do kopce a cosi si vesele vyprávějí.

Venuše otírá pot z čela.

Mars se po chvíli otáčí: "Co je?"

Venuše se tváří vesele a uvolněně: "Ééééé, jen smrkám, dobrý. Možná mi to nahoru nepůjde tak rychle."

O pár kilometrů dál ten krpál nepatrně zvolní.

Kamarádka: "Tak tady na tý rovince už bysme to mohli nandat, ne?"

Mars: "Jasně, teď už to pojede báječně."

Venuše dýchá, takže nic neříká. Nebude přece trhat partu. Sklání se k lyžím, elasťáky v rozporu se svým názvem ztrácí pružnost a sjíždějí někam hluboko pod pas, což jistě vypadá velmi sexy.

Následuje pár kilometrů terénem, jenž by Kamarádka nazvala bezva rovinou, Mars přizvukuje a přidává "tady je krása!" a Venuše neříká vůbec nic - jednak je dvacet metrů pozadu, jednak je to šílenej krpál a nemůže popadnout dech a navíc veškerou volnou kapacitu věnuje popotahování sjíždějících elasťáků.

Terén se konečně srovnává a ukazuje se, že existují podmínky, ve kterých skejtové běžky nejedou. Prostě nejedou. V mínus osmnácti se lepí k povrchu hor úplně cokoliv, nejvíce samozřejmě drží Venušiny skluznice. Protože tak máme po ruce alespoň racionální vysvětlení, proč to Venuši vůbec, ale vůbec nejede rychle.

I když Mars v tom má jasno: "Vona je moje žena teďkonc celkem troska," prohodí vesele směrem ke kamarádce, když si zrovna navzájem nevypráví historky o tom, kdy kde stanovali na zimních horách a kudy a kam jezdí Kamarádka na skialpech.

Na obzoru se vyjeví Luční bouda.

"Uch, uch, eh, prosimvás, já bych na chvíli potřebovala dovnitř si srovnat kalhoty," prosí Venuše.

Polívka, čaj, pivo. S jídlem jak známo roste chuť, takže Kamarádka navrhuje prodloužení trasy na nějakou boudu, kde skvěle vaří. Mars souhlasí, Venuše podléhá davovému optimismu a souhlasí taky.

Jenže ve stoupání nad Luční se ukazuje, že ani tady to nejede, že sníh lepí, že v tlustých rukavicích se nevejde do poutek hůlek a ti dva se ztrácí nahoře v mlze.

"Uch, ech, eh," popadá dech tam nahoře u kapličky, "helejse, Marsi, já jdu zejtra do práce, já bych to neprodlužovala," hledí prosebně na svého muže.

"Ale podívej se, to je jen 10 kilometrů, většina z kopce, jenom tadyhle kousek malinko do kopce, to jako jo, ale pak to posviští," ukecává ji Mars.

"NE!!!!" zařve z posledních sil Venuše.

"A nemohli bysme prostě doběhnout na Rozcestí a tam se v klidu domluvit," diví se Mars.

"NE!!!!" trvá na svém Venuše, čímž se snaží naznačit, že ona na nějaké rozcestí rozhodně doběhnout nemůže. Došourat se, to ano.

Mars konečně chápe, že tentokrát ne skutečně znamená ne.

A tak výlet bude krátký, jen trapných 22 km, opravdu, ano, od Rozcestí je to už v podstatě víceméně skopce až na pár rovinek, kalhoty drží, lyže taky, ale těsně nad Klínovkama se konečně rozjedou, aby vzápětí vymrštily Venuši ve velmi směšném oblouku držkou do sněhu. Nějak si zhmoždila palec u nohy, což samozřejmě zaniká v historkách o tom, kde všude na horách a na vodě byli Mars a Kamarádka, Venuše to chápe a nevotravuje.

Po občerstvení na Klínovkách už jen pár tzv. rovinek a skutečně jsme v cíli a všichni to přežili a jistě si to někdy příště zas užijeme.