No teda…

Neznámá ordinace v nemocnici, mladý pěkný lékař, žena středního věku v noční košili, bolesti, ultrazvuk. Vyšetření je u konce, žena obléká spodní prádlo, upravuje noční košili.

Žena: “Potřebuju vědět, jestli je reálné, že za čtyři dny zvládnu zkoušet.”

Lékař: “Není.”

Po chvíli lékař se zájmem: “A co zkoušíte?”

Žena: “Operační systémy.”

Lékař (pobaveně): “A co se z toho zkouší? Jestli jsou Windows 11 lepší než ty starý a kam kliknout?”

Žena: “Já učím studenty, jak systémy psát.”

Lékař (velmi překvapeně): “Vy umíte napsat operační systém?”

Žena: “Ano.”

Lékař: “A už jste nějakej napsala?”

Žena: “Ano.”

Lékař: “Tak to bych teda do vás…” Polkne rozpačitě konec věty. 

Žena usedá na vozík, aby ji zřízenec mohl odvézt a halí bosé nohy do prostěradla: “V tý noční košili na to nevypadám, co?”

Dělám to pro tebe

 Auto. Muž. Žena. Křižovatka, auto najíždí z vedlejší silnice a je v pořadí druhé. Muž řídí.

Muž: "Sakra, jak si tam najel? Proč nenajel líp na střed? Takhle se tam budeme řadit sto let!!! Co to je za řidiče?"

O pár vteřin později již jedou obě auta za sebou po hlavní silnici. V tom první z aut přibrzdí před zúžením silnice.

Muž: "To je teda řidič! Co to zase dělá? Proč zdržuje? To zas pojedem do centra nejmíň hodinu! Proč sakra lidi neříděj optimálně?"

Atd, atd.

O pár minut později Žena: "Hele, ty jsi dneska hrozně nervózní. Vždyť máme rezervu a budeme tam včas. Kde je tvůj pověstný klid rytíře Jedai?"

Muž: "Jedai budu, až si dám kafe!!!"

Muž: "Do té doby se mnou nebude k vydržení! Pro tebe to bude největší utrpení! Ty se mnou musíš vydržet!"

Muž: "Dyk já tak agresivně řídím z lásky tobě! Abys netrpěla dlouho!"

Online

Pokročilé ráno, kuchyně, matka čte maily. 

Přichází Ratolest a chystá si snídani.

Matka: "Nemáš náhodou už online?"

Ratolest: "Jojo, ale teď se stejně bere jenom docházka a tu už umim."

Co to je za ženskou?

Neznámá ves, žena, syn, kuchyně, kde se chystá oběd.

Kuchyní projde muž a je zjevné, že není dokonale naladěn.

Syn: "Mamí, proč je táta naštvanej?"

Matka: "Není naštvanej, je unavenej a dohání práci za lidi, co ji nedodali včas."

Syn: "Dyk je sobota!"

Matka: "Mluvím o soutěži v programování, to dělá táta zadarmo ve volným čase a ostatní porotci mu něco dluží. Třeba předsedkyně kategorie Mikrořadiče ještě nedodala podklady pro hodnocení úloh."

Syn: "A proč ne?"

Matka: "No, jakbychto... nemá moc času. Však jí to táta říkal, když loni řešili, kdo tu kategorii povede, ať si to rozmyslí, že má hodně práce a tak."

Syn: "Prosimtě, a co je to za ženskou, co slíbí nějakou práci, když na to pak nemá čas? Se nedivím, že je táta naštvanej! Mu to u oběda teda řeknu, že mi je líto, že má kolem sebe takový lidi."

Matka: "Hele, já bych vo tom už nechtěla mluvit. U oběda bych to rozhodně nevytahovala, jo?"

Syn: "A proč ne?"

Matka: "Předsedkyně poroty Mikrořadiče jsem já."

Kup kytky

 Neznámá ves, neznámé ráno, nmuž, žena. Muž odjíždí do civilizace za účelem servisu rodinného korábu.

Muž: "Napiš mi nákupní seznaml."

Žena píše seznam.

Muž: "Co to je? Kytky do truhlíku v chodbě? Chceš po mně, abych kupoval kytky?"

Žena: "Primule už uschly a to zahradnictví je hned vedle."

Muž: "Ježíšmarjá, jak ale poznám, co mám koupit?"

Žena doplňuje seznam: "Narcisky nebo jiné kytičky v květináči (asi 3) do truhlíku v chodbě. Dělěj blbýho, to klapne, řekni, že to manželka chtěla, že jí už uschly primulky."

Kapitán Demo

Poklidné ráno v prázdninovém apartmánu. Rodina se probouzí, Otec a Syn. 

Otec pustil nějaké písničky. 

Synovo utrpení nezná mezí: "Uf! Co to je? To je děsný, dyť se ten text furt opakuje! Vypni 

to, obtěžujeme sousedy! Je to moc nahlas!"

Otec: "Tak něco pusť ty."

Na displeji notebooku se obejví Kapitán Demo.

Syn: "To je pořádná moderni muzika!"

Otec: "Ty jo, ten je fakt vtipnej. Fakt dobrej!"

Otec bere do ruky mobil a googlí si.

Po chvíli: "Hele, je jen o rok mladší než já!"

Syn: "Ale ví, jak se dělá pořádná moderní hudba, ne jako tamto, sorry, tati."

Otec googli dál. 

Po chvíli se uchechtne: "Tak to je fakt vtipný, ty písničky, co se ti nelíbily, to je jeho táta."

Syn: "Hm, ale fakt teda písničky psát neumí."

Otec propuká v huronský smích: "Taky si je nepíše. Víš, kdo mu je píše?"

"To je jedno, nějaký blbý písničky. Každej to neumí jako kapitán Demo, fakt ne!"

Otec stěží artikuluje: "Psal to Kapitán Demo včetně hudby a pak tu desku svýmu tátovi i produkoval."

Ke hvězdám!

Neznámá žena, neznámý muž, nějaké děti, dlouhá karanténa, zahrada těsně po soumraku kdesi na okraji dění.

Muž: "Honem, honem, všichni ven, budou vidět ty Muskovy satelity!"

Žena a děti se radostně obalují dekami přes pyžama a míří na zahradu.

Muž (velitelsky): "Má to bejt na západě, za cca pět minut, honem..."

Muž (soustředěně hledí do mobilu): "Kde že to přesně je západ..."

Žena (poněkud bohémsky): "Západ je támhle, ještě tam dohasíná svit zapadajícího slunce, před chvílí jsem se kochala." (Zvedá oči k obloze přímo nad sebou.)

Děti hypnotizují západní obzor, stále ještě projasněný mizejícím sluncem.

Dítě 1: "Já to vidím! Takový tři tečky malinký nad obzorem!"
Dítě 2: "Já už to taky vidím! Takový tři tečky, ale myslím, že jich je spíš pět!"

Otec: "Ano, to bude ono, tečky malinký, přesně od sebe vzdálený! Ale moc se to nepohybuje, teda."

Žena nemá brýle, navíc západ už viděla, hledí tedy zasněně dál na oblohu nad hlavou.

Dítě 2: "Hm, je to celkem naprt, můžu jít zas pařit onlinovky?"

Dítě 1: "Je mi zima, můžu si jít zas číst fantasy?"

Žena: "Helejte, a nejsou to támhleta světla, co nám letí nad hlavou?"

Muž (rázně): "Prosimtě, to jsou letadla!"

Žena: "Vždyť teď se skoro nelítá... a jsou v čáře za sebou..."

Muž (rázně): "Konvoj asi. Chceš to teda ukázat?"

Po chvíli ty tečky vidí i žena. Ovšem moc se nehýbou. Je to nuda.

Žena: "Hele, mě to připadá jako pás Oriona, teda."

Muž: "Kdepak by se tam vzal Orion, to jsou satelity! Počkej, nastuduju, kudy a jak to poletí."

Žena přijme názor jasné autority v oboru. Nic nestuduje a znovu zasněně hledí na oblohu. "Tou tmavou oblohou podivné tečky plynou," podléhá v duchu naprosto nevědeckým emocím.

A tečky opravdu plynou. Od západu k východu. Jedna za druhou.

Žena (nejistě): "Hele, ale ten konvoj je fakt dlouhej. Už letí asi osmý, a mají krásný rozestup. Míří támhle k východu..."

Muž: "Cože? K východu? Ukaž!"

Muž pohlédne do mobilu. Znovu na oblohu.

Muž: "Děti, vraťte se, ukážeme vám ty satelity!"

Celá rodina dojatě sleduje pás satelitů letících od západu k východu.

Nad západním obzorem Orion nenápadně kromě pásu vystrkuje i ramena a nohy.