Ke hvězdám!

Neznámá žena, neznámý muž, nějaké děti, dlouhá karanténa, zahrada těsně po soumraku kdesi na okraji dění.

Muž: "Honem, honem, všichni ven, budou vidět ty Muskovy satelity!"

Žena a děti se radostně obalují dekami přes pyžama a míří na zahradu.

Muž (velitelsky): "Má to bejt na západě, za cca pět minut, honem..."

Muž (soustředěně hledí do mobilu): "Kde že to přesně je západ..."

Žena (poněkud bohémsky): "Západ je támhle, ještě tam dohasíná svit zapadajícího slunce, před chvílí jsem se kochala." (Zvedá oči k obloze přímo nad sebou.)

Děti hypnotizují západní obzor, stále ještě projasněný mizejícím sluncem.

Dítě 1: "Já to vidím! Takový tři tečky malinký nad obzorem!"
Dítě 2: "Já už to taky vidím! Takový tři tečky, ale myslím, že jich je spíš pět!"

Otec: "Ano, to bude ono, tečky malinký, přesně od sebe vzdálený! Ale moc se to nepohybuje, teda."

Žena nemá brýle, navíc západ už viděla, hledí tedy zasněně dál na oblohu nad hlavou.

Dítě 2: "Hm, je to celkem naprt, můžu jít zas pařit onlinovky?"

Dítě 1: "Je mi zima, můžu si jít zas číst fantasy?"

Žena: "Helejte, a nejsou to támhleta světla, co nám letí nad hlavou?"

Muž (rázně): "Prosimtě, to jsou letadla!"

Žena: "Vždyť teď se skoro nelítá... a jsou v čáře za sebou..."

Muž (rázně): "Konvoj asi. Chceš to teda ukázat?"

Po chvíli ty tečky vidí i žena. Ovšem moc se nehýbou. Je to nuda.

Žena: "Hele, mě to připadá jako pás Oriona, teda."

Muž: "Kdepak by se tam vzal Orion, to jsou satelity! Počkej, nastuduju, kudy a jak to poletí."

Žena přijme názor jasné autority v oboru. Nic nestuduje a znovu zasněně hledí na oblohu. "Tou tmavou oblohou podivné tečky plynou," podléhá v duchu naprosto nevědeckým emocím.

A tečky opravdu plynou. Od západu k východu. Jedna za druhou.

Žena (nejistě): "Hele, ale ten konvoj je fakt dlouhej. Už letí asi osmý, a mají krásný rozestup. Míří támhle k východu..."

Muž: "Cože? K východu? Ukaž!"

Muž pohlédne do mobilu. Znovu na oblohu.

Muž: "Děti, vraťte se, ukážeme vám ty satelity!"

Celá rodina dojatě sleduje pás satelitů letících od západu k východu.

Nad západním obzorem Orion nenápadně kromě pásu vystrkuje i ramena a nohy.

A zakázali hrát... a zakázali zpívat!

Neznámá ves, neznámý On, neznámá Ona, nějaké děti, tenhleten virus a karanténa.
Než nastaly tyto historické události, Ona většinou pracovala z klidné a tiché kanceláře na alma mater, kde ji nikdo nerušil a pilně se věnovala výuce, vědeckému bádání a komunikaci s kolegy vědci.
On většinu času pracoval v klidu z domu, kde ho nikdo nerušil, pouštěl si svou oblíbenou muziku, občas někam telefonoval a jednou týdně odjížděl do Hlavního Města věnovat se výuce.

Ovšem dějinné události vedly k tomu, že se On i Ona nacházejí cca 10 hodin současně v té krásné pracovně s výhledem do zahrady. On potřebuje nahrát cca 4 hodiny přednášek týdně a dále se účastní řady důležitých online jednání. Ona potřebuje nahrát cca 12 hodin přednášek týdně a k tomu neustále visí na nějakých telekonferencích; případně prostě plká se sousedkama. On potřebuje poslouchat muziku, když se chce soustředit, ona potřebuje ticho, jinak se nesoustředí.

Zavedla se tedy tato pravidla:
1.) Domluvíme se, kdo kdy bude co nahrávat.
2.) Vypneme kamery, aby studenti na pozadí nahrávky nemuseli sledovat druhého obyvatele pracovny, jak vstává, cvičí, pozoruje úsvit, dloube se v nose, či jinak zásadně přispívá ke světovému pokroku.
3.) Oukej, když jeden nahrává, druhý si tedy nebude pouštět nahlas hudbu.
4.) Děti varujeme, že se nahrává a sdělíme jim časy, ve kterých se do pracovny vstupuje pouze v případě, že jde o lidské životy. Jinak půjde o jejich životy.

Po týdnu karantény mají oba super sluchátka na online hovory. To dost pomůže.
Všichni respektují pravidla.
Klape to jako po másle.

Do chvíle, kdy nejmenovaná vědkyně stráví cca 7 hodin v kuse tlachající v různých světových jazycích na Důležitá Témata s kolegy vědci z celého světa.

Muž jedná rychle - nechá ženu žít a aby nemusel rušit její pracovní návyky, sjede recenze a zakoupí Ta Sluchátka.

Dokonalá. Máte-li je na uších, slyšíte pouze svou hudbu.
Dokáží vás dokonale izolovat.
Reprodukce je dokonalá.
Drží na uších.
Netlačí.
Tento soukromý vesmír nebudete chtít nikdy opustit.

Konec nevyžádanému vzdělávání, konec nevyžádané účasti na super duper jednáních, konec všemu. Je klid a ticho!

Akorát pak teda neslyšíte polovičku, když vás třeba zve na oběd.

Neslyšíte totiž nic.

Takže polovička zvedne zadek a jde vám klepnout na rameno, jako že dole je hotové kafe.

To vám bylo leknutí!

Takže tu máme pravidlo:

5.) Nesahej takhle zhurta a nečekaně na přemýšlející osobu! Důležité zprávy zasílej třeba po WhatsApp nebo whatever, to je jedno, prostě nějakým šetrným infarkt nezpůsobujícícm způsobem!

Oukej, impérium ovšem vrací úder:

6.) Well, sundávej si ale ty zatracený sluchátka, aspoň když opouštíš pracovnu!

So, that escalated quickly, takže je čas na vstřícné gesto:

Když manžel takhle k večeru nahrává vlastní přednášku, soucitně nalije ženě víno a půjčí jí Ta Sluchátka, ať ta chuděra z toho života taky něco má.

Takže prosimvás, poslední pravidlo zní:

7.) Kdo má na uších supersluchátka, NIKDY, ale opravdu NIKDY si nesmí radostně zpívat spolu s oblíbenou pěvkyní. Mohlo by to totiž být to poslední, co si taknějak zvesela zazpíváte.

O bližším osudu té ženy není dále vůbec nic známo.