Protože učím a bádám na univerzitě, kde se nachází také Honza Berki, který má pro studenty pedagogiky monoh sad robotů WeDo 2.0, mohla jsem dětem půjčit Lego do výuky.
Rozhodla jsem se, že sepíšu svoje zkušenosti pro všechny, kdo by také chtěli něco podobného zkusit.
Výchozí situace
Mám 5 sad robotů WeDo 2.0, k tomu počítačovou učebnu s Windows 10. Dětí bývá ve skupině do 16, nejvíce je 20.Je to místní venkovská škola, v každém ročníku jedna třída. Jsem ze stejné vesnice. A tak mi polovina žáků říká teto, protože u nás někdy spali při návštěvě mých dětí. Většinu z nich znám od školky.
Jsou to žáci 5. - 9. třídy ZŠ.
Chápu, že mám ve výuce obrovskou výhodu, protože přicházím zvenku. Škola je tak šťastná, že někoho sehnali, že nemusím ani vyplňovat třídnici.
Nemusím mít dozory na chodbách ani v jídelně. Učím vždycky ráno, abych pak mohla odejít do své normální práce.
Normálně totiž učím na místní univerzitě a k tomu trochu bádám v oboru embedded, IoT, smart cokoliv a Linux k tomu.
Můj plán
Protože se s většinou tříd do konce roku uvidím tak 4x, rozhodla jsem se využít krásného metodického materiálu z Pedagogické faktulty Univerzity Karlovy.Klobouk dolů, je to skvěle připravené a moc mi to pomohlo.
Při výuce jsem omezená tím, že se hodiny střídají jedna za druhou. Děti tedy nemohou stavět složité stavby. Na konci hodiny musíme vše rozebrat, aby sada zůstala připravená pro další skupinu. Kdybych někdy opravdu informatiku učila na plný úvazek, plánovala bych si to jinak: Vyhradila bych půl roku pro jednu třídu, aby se stavby nemusely rozebírat.
Rozcvička
Na začátku práce jsem dala všem třídám pět minut na to, aby si se stavebnicí pohrály."Postavte si robota, co vás bude bavit," řekla jsem jim.
V osmé třídě stačilo dvěma klučičím skupinám těch pět minut na to, aby postavili robota s funkčním pohonem.
Většina ostatních dětí si nějak odzobila kostku. Nejkrásnější byl pterodaktyl, kterého během pěti minut postavili páťáci. Fantazie dětí je nezměrná.
Některé děti byly do začátku zmatené, že nemají návod, ale stačilo jim vysvětlit, že si hrajeme na mistry stavitele z Lego Movie.
Zajímavé bylo chodit mezi skupinami a pozorovat diskuse o tom, jestli robot bude po programování jezdit a proč. Je znát, kdo má doma Lego Technics a kdo je přirozený technický talent. Stačilo ale s dětmi chvíli přemýšlet nad tím, jak jezdí jejich kolo - že potřebují dvě ozubená kolečka a převod.
Ultrazvukové čidlo jsme si představili jako "netopejří čidlo". Bohužel málokteré děti ví, jak se netopýr orientuje. Naštěstí máme v lese za vsí hodně skal a všechny děti mají dobrou zkušenost s ozvěnou, takže jsme si to dokázali vysvětlit.
Děti byly podle počtu ve třídě rozdělené do skupin po dvou, třech, čtyřech nebo pěti. Čtyři parťáci už je skoro moc, dva zase skoro málo. Určitě by nebylo dobré, kdyby měly děti pracovat jednotlivě.
Skupina se navzájem krásně zrychluje, protože každý umí něco jiného a celkově mají ze stavění mnohem lepší zážitek.
Během rozcvičky jsem pochopila, co myslí třídní mého syna, když na schůzkách říká: "Oni jsou úžasně pracovitá a tvořivá třída, ale jsou hluční a neukáznění." Většinou jí přitom cuká levé oko. Začínám ji chápat.
Žádná jiná třída během stavění nevydávala takový hluk, neběhala po třídě, nešťouchala do spolužáků, nepokusila se vylézt z okna, nacpat svačinu pod monitor, houpat se na lustru, jezdit napříč třídou na židlích. Tihle to stihli všechno a ještě spoustu dalšího. Mluví vždy všichni najednou a běhají při tom.
Byl to mazec. Ale vytvořili nejzajímavější a nejpestřejší stavbičky, včetně toho, že jsme stihli naprogramovat všechno, co jsem měla v plánu.
Jen jsem pokaždé potřebovala na pár hodin odejít do lesa a zírat do mechu, protože mi bzučelo v hlavě.
Nejhůře se rozhýbávala jediná čistě dívčí skupina na hranici puberty, protože se mezi holkami odněnkud rozšířilo, "že to bude složitý a nepůjde nám to". Nakonec jsme to zvládly.
Problémy s Bluetooth
Ve třídě jsou nějaká cca 5 let stará PC, dokoupila jsem tedy 5x USB s Bluetooth 4.0, abychom se stavebnicemi mohli komunikovat.Při přípravě šlo vše hladce. Při první hodině se jedna z kostek odmítla spárovat, pomohly až opakované restarty počítače a postupné reinstalace ovladačů.
Druhý den výuky šlo vše hladce, ale poslední den jsme měli jinak rozdělené stavebnice k počítačům.
Nefungovalo nic. Počítač a program WeDo sice kostku viděli, ale odmítali se s ní spojit. Nakonec pomohlo rozdat stavebnice k těm strojům, s nimiž byly poprvé spárovány a restartovat počítače.
Zkušenost č. 1.: Když se člověk moří s nastavením počítačů a děti mají mezi tím k dispozici Lego, není problém s kázní ve třídě. Tahle skupina sice neprogramovala vůbec, ale navzájem se naučili zpřevodovat motorek ke kolečkům. Roboty jsme nafotili a pak rozebrali. Příště si je postaví znovu stejné.
Robot volá: "SOS!"
Měla jsem připravené postupné varianty podle Aktivity 1 z výše odkázané metodiky.Dětem jsem skoro nenapovídala, jen jsem jim kladla otázky, když uvázly a nedokázaly si samy pomoci.
Postupně jsme se všemi skupinkami nejprve změnili barvu světla na diodě řídící kostky. Potom dostali za úkol vymyslet, aby nová barva svítila stále - přidali jsme cyklus.
Dalším úkolem střídat barvy podle barev duhy. To jsme zpestřili hledáním duhy na webu a diskusí o vhodném zdroji informací a o důvěryhodnosti Wikipedie. Zajímavé bylo, že se některé děti bály duhu hledat, "protože to mají vědět a hledat se nesmí." Většině dětí se líbilo, že ani já nejsem schopná z hlavy vyjmenovat barvy duhy a že to také musím hledat.
Následoval úkol "moje oblíbená barva svítí nejdéle". Potom jsme dělali duhu pro barvoslepé. Když svítí zelená, počítač zobrazí text "Svítí ti zelená, kámo!". Nebo nějaký jiný text. Většina skupin stihla ještě měnit barvy pozadí textu a dále ho upravovat. Jsou pekelně rychlí!
A nakonec, těsně než ho rozebereme, měl chudák robot vysílat S.O.S. v morzeovce. Všechny děti stihly alespoň pochopit princip rozsvěcení a zhasínání a měření intervalu. Nejtěžší pro ně bylo si uvědomit, že musí diodu zhasnout a potom znovu rozsvítit. Některé děti měly trochu problém s morzeovkou, ale naštěstí v každé ze tříd někdo chodí do Skauta a dokázal ostatní poučit. Některé děti si morzeovku našly na webu.
Některé skupiny ještě během první hodiny dokázaly dostavět k původnímu ozdobenému robotu kolečka a převody a začaly s robotem jezdit.
Práce ve skupinách pomohla dětem zaměřit se na to, co je baví. Některé děti hlavně vymýšlely konstrukci robota, jiné bavilo programovat. Některé se trochu vezly, ale bylo znát, že je hodina zajímá.
Každopádně nás to všechny moc bavilo.
A žádné z dětí z žádné z tříd nemá problém s počítačem cokoliv udělat. Základní uživatelská gramotnost je výborná.
Pokračování za týden.
