Britské postřehy

Neznámá rodina, jižní Anglie, konec října.

Všichni sedí v taxíku a čekají už asi pět minut, až se otevře porouchaná závora, jež brání výjezdu z areálu letiště.

"Jó, to je ta Británie. Zvenku vypadá báječně, zblízka zjistíte, že vůbec nic nefunguje, jako tady ta zatracená závora. Měnili to minulej tejden, jsou tu akorát zácpy, a tak je to tu už těch patnáct let, co tu žiju," stěžuje si rumunský řidič taxíku.

"Cože? Jo, že jste nemohli být v hospodě po sedmé s dětmi? No jo, Britové, v Řecku bychom vás samozřejmě nechali s dětmi klidně celou noc, že jo," utěšoval je řecký číšník v sousední restauraci poté, co je z té britské pakovali kvůli nežádoucím dětem.

"Sakrblé, no tak jen Brit může jíst cibuli nakládanou v octě, my bychom vám samozřejmě dali i pivo jen tak, bez jídla, oui oui," povzdechl si ve stylové přímořské restauraci o kus dál francouzský číšník, když servíroval povinné tzv. jídlo k pivu.

"No jo, tohle je fucking Británie, daj sem automaty na prachy a nedaj rozměňovací automat, šmejdi, ne, drobný nemám, pustím vás zdarma," slitovala se černošská obsluha WC někde v metru pod Piccadilly.

"Devět poštovních známek říkáte? Och, lituji, mám zde pouhých šest. Přejete si, abych se šel podívat do skladu? Víte, bude to asi přece jen nějakou tu chvilku trvat," řekl s krásným britským přízvukem zdvořilý pán za jediným otevřeným poštovním okénkem, k němuž se klikatila veledlouhá fronta.  A taky to trvalo.

Opravdu velká kolekce

Neznámé velkoměsto, anonymní obchodní centrum, hipsterská prodejna českých módních návrhářů.

Pomalu utichá potlesk po vydařené přehlídce mladé a velmi slibné české oděvní tvůrkyně.

Autorka: "A až kolekci vyfotíme před obchodem, necháme vám tu modely, abyste si je mohly osahat a vyzkoušet."

O pár minut později v kabinkách se vyskytuje neznámá Žena, její Sestra, Ženy ze sousedních kabin.

Žena: "Hm, tyhle fialový nejsou špatný, ale chtělo by to zkusit ještě ty růžový."
Sestra (vykukuje směrem k věšáku s šaty): "Hm, jenže ty tam nejsou. Ty už někdo zkouší."

Sestra (směrem k ostatním kabinám): "Nemá tu někdo ty růžový šaty?"

Kabina vlevo: "My je máme, ale vyměníme za tu růžovou sukni."

Kabina vpravo: "Tu nemáme, chceme taky ty šaty, nabízíme tu černou sukni."

Z kabiny naproti a šikmo naproti se vysouvají chtivé ruce. Z každé kabiny nejméně čtyři.

Po chvíli se obzorem mihnou i růžové šaty. Nejrychlejší byla ruka z kabiny vlevo; cena růžových šatů se mezitím vyšplhala na jedny černé kalhoty a vínový top.

Ostatní poslouchají: "Týjo, ty sou výborný, ty sou krásný, ty ti strašně slušej, to ber!" "Počkej, podrž mi to víno, já si je taky..." "Hele, no tak tobě slušej ještě víc!"

Ve zbylých kabinkách to závistivě hrkne, kabina vlevo situaci odlehčuje nabídkou šedé tuniky. Následuje dražba světlého tenkého kabátu a výměna růžové tuniky za šedou. Všechno všem moc sluší.

Konečně ty růžové šaty zkouší i Žena a její Sestra. Jsou to moc krásné šaty. Oběma sluší. A ještě víc jim bude slušet, až paní autorka vyrobí i ty větší velikosti.


PS: Ten šev na těch růžovejch už byl ruplej. Musela to bejt ta ženská z kabiny vlevo.  

Mars, Venuše a kabelka po pár letech

Neznámá ves, neznámá Venuše, neznámý Mars, černá elegantní kožená kabelka.

Venuše potřebuje nový notebook.

Mars: "Helejse, koukejse, tady jsem ti vybral tři modely, chtěla jsi lehký, atdatd parametry."

Venuše: "A vejde se mi do kabelky?"

Mars: "Podle mne se všechny vejdou do kabelky."

Venuše: "A vejdou se tam i tady s tou termoskou na čaj?" (Vyndavá z kabelky půllitrovou termosku.)

Mars: "Ty nosíš v kabelce termosku?"

Venuše: "A kde jinde bych ji měla nosit?"

Mars: "S termoskou teda nevim, počkej, změříme to..."

Po chvíli - Mars: "Ježíšmarjá, proč máš v kabelce tolik krámů?"

Venuše (syčí): "To nejsou krámy, to jsou věci, miláčku. Moje. Osobní. Věci."

Mars: "A na co jako ty krámy..." Venuše ho propichuje pohledem a má nebezpečně sevřené rty "...teda osobní věci potřebuješ?"

Venuše: "Tak tady tím hřebenem..." (vyndává z kabelky kartáč na vlasy, hovoří tónem učitelky z mateřské školy) "si třeba češu vlasy miláčku."

Mars: "No dobře, to by se k notebooku možná vešlo, ale co tady ty krá...věci?"

Venuše: "Tak nějak jsou mou bytostnou součástí." (Vyndává z kabelky diář, zápisník, čtečku, penálek, klíče, papírové kapesníky, klíče od auta, krabičku od svačiny, mobil a pouzdro na mobil, dvě skládací látkové tašky, dva náhrdelníky, hodinky, pár drobných dárků od dětí a jiné esenciální předměty).

Mars pozoruje rostoucí hromadu a šokovaně polyká.

Po chvíli Mars: "Hele, jestli dokážeš do tak malýho prostoru narvat tyhle všechny k...věci, narveš tam i ten notebook. To dáš!"

Kovářova kobyla

Neznámá ves, neznámý večer, neznámý otec (učí na VŠ), neznámá matka (učí na VŠ), neznámé dítě, starý známý OMFG s tonicem.

Rodiče jsou již vtipní.

Dítě (důvěřivě): "A vysvětlíte mi to dělení desetinnými čísly?"

Otec: "Jistě! Matko, diktuj příklad!"

Matka: "Tak.. éééé.. jedna celá pět děleno jedna celá..."

Otec: "Ježíšmarjá, nějakej pořádnej příklad. Dítě, piš si: 1234,56 děleno..."

Matka: "Jedna celá pět!"

Otec hledí výhružně.

Matka: "Ty to dítě tejráš!"

Dítě: "?"

Otec (laskavě): "Zatím to vyděl, jako by tam desetinná čárka nebyla."

Otec: "Pak vyřešíme ty čárky."

K matce - "Jak se řešej ty čárky?"

Nastává rychlá porada.

Dítě radostně: "Mám výsledek."

Otec vysvětluje o odčítání počtu desetinných míst, téma je spletité, matka hledá na Internetu.

Matka: "Hele, tady je postup, kde raděj to násobit, aby dělitel byl bez desetinný čárky."

Otec (čte si prezentaci): "Hm, jo, to je dobrý, tak poslouchej, dítě, koukej, tady to jako vynásobíš, ééé..." (šilhá do prezentace)

Otec (k matce): "A nedáme jí to prostě přečíst, že bychom si zatím dolili gintonic?"