Neznámá matka, neznámé mládě s horečkou ale už mu trochu ustupuje a energie se vrací, matka do noci přikládala do kotle, navíc dluží spoustu článků, překladů, výzkumných zpráv atd., takže v kuchyni sedí u počítače a snaží se soustředit. Mládě si dodělává úkoly z matematiky.
Mládě: "Mamí, hele, co to znamená přímo úměrný? Jako přirozený?"
Matka: "Cože, jakže, né, hele, to je takhle... poslouchej..."
O deset minut později matka poprosí, že by pracovala.
A v tom - mládě: "Mamí, hele, prosím tě, to nedává smysl, paní učitelka poslala příklady, co už jsme dělali!"
Matka bere mláděcí mobil, zkoumá maily: "No, vždyť taky čteš mail z konce ledna, najdi si ten aktuální."
Mládě: "Jo ahá, hele, tam není čeština... " (propadá zoufalství) "Mamí, oni včera měli tu soutěž v lezení a přitom já bych ji vyhrál, lezu takhle..."
Matka sundává mládě ze stěny, prstem píchne do sešitu z matematiky.
Dvě minuty ticha!
Mládě: "Hele, mamí, tohle není vůbec vhodný pro čtvrtou třídu, vždyť to mám na kalkulačce hnedka spočítaný!"
Matčiny oči se mění v nebezpečně úzké štěrbiny.
Mládě: "Žertuju, jasně!"
Tři minuty ticha!
Mládě: "Mamí, a vědělas, že ten jůtůber, ten Kovy...."
Matka: "Sakrapráce, já jsem v práci!"
Mládě (vyděšeně a laskavě): "Ne, mamí, seš v kuchyni. Hele, nechceš se přece jenom taky změřit?"
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
Žádné komentáře:
Okomentovat