Za chvilku!

Neznámá matka, neznámý otec, neznámý syn, nezjištěná ves.
Je večer.

Syn: "Takže si ke mně přijdete někdo lehnout?"

Krátká nonverbální výměna mezi rodiči.

Otec: "Jo, tak já přijdu, za chvilku, jen si tu něco s mámou dořekneme."

Syn mizí v patře.

O minutu později je zpět: "A kde teda seš?!!"

Otec: "Řekl jsem za chvilku, tak vydrž."

Syn (načuřeně): "To já znám, to vaše za chvilku, to je jak když se odchází z hospody, prej za chvilku, už jen jednoho panáka, že jo, pak jich je aspoň deset a jde se domů hodiny!!!"

Syn (výhružně): "Já si tu radši počkám!"

Barbie inženýrkou

Neznámá ves, neznámá matka (inženýrka robotiky), neznámá dcera, neznámé Internety.

Matka: "Hele, koukej, oni dělaj Barbie inženýrku robotiky, chtěla by sis s ní hrát?"

Kritický pohled začínající intelektuálky.

"Ani ne, mami."

"A proč, je horší než jiné barbíny?"

"Nemá ani boty na podpatku mami."

"Ale je inženýrka robotiky."

"Ježíšmarjá, mami, všechny moje barbíny jsou inženýrky nebo doktorky, akorát se uměj oblíknout. Netahej sem tyhle stereotypy vaší generace, mami."

Je to marný, je to marný, je to marný...

Neznámá ves, neznámý program, On, Ona.

Ona (se zářivýma očima posla kulturnosti): "Hele, to tě bude zajímat, dneska jsem objevila tohle skvělý vývojový prostředí, to je úplně boží!"

On (mírně soucitně): "Tohle? To už existuje roky!"

Ona: "Jak to víš?"

On: "Před lety mi nabízeli, ať to s nima jdu programovat. Ale musel bych se odstěhovat do USA."

Ona (suše polkne): "A že ses nepochlubil?"

On: "Když ty jsi se tehdy zrovna učila pracovat s pěstním klínem, nechtěl jsem tě rozptylovat."