Disclaimer:
Příhoda inspirovaná jakousi historkou, veškerá podoba s žijícími jedinci je náhodná a samozřejmě naprosto zkreslená a Mars za to nemůže a Venuše zase zbytečně přehání.
Neznámá ves, neznámá Venuše, neznámý Mars.
Romantický podvečer, Mars se vrátil z cest a vypráví Venuši, jak pozval jejich společnou známou na oběd.
M: "A pak mi došlo, že má vlastně narozeniny, tak si říkám, koupím jí kytku, to vždycky potěší."
(dramatická pauza)
M: "A tak jsem vlez do obchodu, tam nějakej zvlášť aktivní aranžér, říkám, chci kytici pro ženskou k narozeninám a on pořád samý rudý růže, tak to bylo trochu blbý, že jo. A pak vidím hotovou kytici, nějaký neutrální kopretiny nebo co, tak jsem ji vzal."
(dramatická pauza)
M: "A pak to v tý restauraci vybalím a koukám, uprostřed kytice dvě obrovský srdce, tak jsem je honem vytáh a říkám K., že jsem jí samozřejmě nic takovýho rozhodně dávat nechtěl."
V (rozněžněle): "A kde jsou ty srdce?"
M (rázně): "Vyhodil sem to. Komu bych to, proboha, dával?"
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
Žádné komentáře:
Okomentovat