Neznámý syn, neznámý strýc, neznámá teta posílá hlášení z průběhu pobytu.
Syn: "Co bude k obědu?"
Teta: "Knedlíky se špendlíkama z Brtnice."
Syn: "Hm. Ty já nejím. Ani ty špendlíky, ani to těsto."
Za chvíli:
Syn: "Teto, ale bramborový knedlíky mám ze všeho nejradši. Jenom mi připadá divný, když jsou bramborový knedlíky sladký."
Teta: "No, víš, dokud sis na ně nenasypal cukr, tak sladký nebyly."
Za chvíli:
Syn: "No já neříkám, že to není dobrý, a co bylo to dobrý uvnitř?"
Strejda spravuje kolo, syn asistuje.
Syn: "A kolik součástek už sis měnil? I přehazovačku?"
Strejda: "Tu jsem ještě měnit nemusel, ale najel jsem na ni už asi 40.000 km."
Syn: "Jako za den??? No ale MŮJ táta..."
Strejda: "Neee! To bylo za několik let!"
(Kámen padající z malého srdíčka byl slyšet až do kuchyně.)
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
