Neznámá matka se v autě vrací z práce. V tom zazvoní telefon a ozve se hlásek neznámého syna.
"Mamí, kde seš?"
Matka, stižena pocitem viny (známe to - trochu se zdržela, mládě opuštěno, plotna studená, úkoly nehotovy, za oknem tma, zmar a vlci):
"Už jedu, broučku, potřebuješ něco?"
"Jo, kup v krámě bonbony. Hodně bonbonů! Nezapomeň na to!"
Matka není schopna slova. Myslí víří: "Kde jsem udělala chybu? Že mě takhle komanduje? Bonbony? Jak může bejt tak drzej! Je zanedbanej! Deprivovanej! Zraje pro šibenici! To je tím, jak furt trčím v práci! Emancipace zas...á!"
V tom mládě: "Víš, jak maj holky zejtra ten svátek, tak my jsme jim teď s M. upekli na zejtra do školy perník, já teď chystám drinky, ale prostě bonbony se hoděj, to maj holky rády, vem takový ty červený, co vypadaj jak srdíčka, prosím, maminečko, jo?"
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
