čtvrtek 16. listopadu 2017

Ale já k tomu mám důvod!

Neznámá žena potřebuje čas od času navštívit Lékaře, pana Kapacitu, ne každý má to štěští na jeho péči. Tento je vytížený, takže se tam musí chodit na minutu včas, lékař nesnáší nedochvilnost. Také se tam nemá chodit moc brzo, abychom nerušili pacienty, kteří se dovolali před námi.

Návštěva první. Neznámá žena je šťastna, že se vecpala na pořadí Odborníka. Pro jistotu den předem proběhne trasu, aha, z kanceláře na místo M je to 5 minut, plus 5 minut rezerva.


Den D: Žena vychází z kanceláře v čase T+5 minut rezerva + čas na cestu. Za dveřmi kanceláře potkává nějakého kolegu - ne nemůžu, teď nemůžu, spěchám, vážně ne, krucinál opravdu ne, nazdar bazar, nebudu to teď řešit a rázem je čas T v háji včetně veškerých rezerv. V ordinaci je později o 10 minut.

Další návštěva: Žena vychází z kanceláře, postranním vchodem, vyhýbá se kontaktu, dobrý, čas dobrý, oho - venku je podezřelá zima - kabát, sakra, nemám kabát, venku mínus dvacet, jdu zpět, kancelář je na půdě, v životě jsem neběžela tolik schodů... v ordinaci je později minimálně o 5 minut.

Další návštěva: Žena vychází z kanceláře, vychází z budovy, sejde schody a v tom - obraz rozostřen, když se kamera zpětně zaostří, žena leží na chodníku, bolí ji kotník, kabelka je o 5m dál, notebook ještě dále, díra na koleně, skrze díru zeje krvavá rána. Žena se k lékaři belhá rovných 20 minut.



Další návštěva: "Haló, tady lékař, proč jste dnes nepřišla?" Žena se probírá z koncentrace na text vědecké přáce: "Ježíšmarjá, to už je čtvrtek?"


Další návštěva: Práce je dopsána. Žena vyráží včas na oběd, po obědě jde přece k tomu lékaři. Klid, pohoda, rezerva půl hodiny nejméně, chachá, to by bylo. Když opouští menzu, náhle volá kolegyně: "Hele, nemůžu najít klíče od auta, možná mi je děcka hodily do košů na záchodech, mohla bys tam mrknout?" Přátelé, nevěřili byste, kolik odpadkových košů je v menze na záchodech. Nebylo do nich vidět, muselo se s každým zaklepat, klíče jsou klíče, kolegyně se nemůže dostat do auta, kolem pobíhají nevspalé děti, situace nesnese odkladu. Lékař počká. Čekal, ale ten jeho výraz si Žena za rámeček nedá.

Poslední návštěva: Žena od rána optimalizuje. Z budovy se opatrně plíží postranním vchodem, aby nikoho nepotkal. Kabát, ano, má kabát. Žádná menza, žádné děti, žádné klíče! U doktora je o celých krásných PĚT minut dřív. Nic. Klepe. Nic. Tma, zmar, zhasnuto. Volá lékaři. "Já jsem vám ráno psal SMS, že dnes ordinaci ruším. Vy nemáte telefon?"

Má. Vybitej.


Žádné komentáře:

Okomentovat