Opravdu velká kolekce

Neznámé velkoměsto, anonymní obchodní centrum, hipsterská prodejna českých módních návrhářů.

Pomalu utichá potlesk po vydařené přehlídce mladé a velmi slibné české oděvní tvůrkyně.

Autorka: "A až kolekci vyfotíme před obchodem, necháme vám tu modely, abyste si je mohly osahat a vyzkoušet."

O pár minut později v kabinkách se vyskytuje neznámá Žena, její Sestra, Ženy ze sousedních kabin.

Žena: "Hm, tyhle fialový nejsou špatný, ale chtělo by to zkusit ještě ty růžový."
Sestra (vykukuje směrem k věšáku s šaty): "Hm, jenže ty tam nejsou. Ty už někdo zkouší."

Sestra (směrem k ostatním kabinám): "Nemá tu někdo ty růžový šaty?"

Kabina vlevo: "My je máme, ale vyměníme za tu růžovou sukni."

Kabina vpravo: "Tu nemáme, chceme taky ty šaty, nabízíme tu černou sukni."

Z kabiny naproti a šikmo naproti se vysouvají chtivé ruce. Z každé kabiny nejméně čtyři.

Po chvíli se obzorem mihnou i růžové šaty. Nejrychlejší byla ruka z kabiny vlevo; cena růžových šatů se mezitím vyšplhala na jedny černé kalhoty a vínový top.

Ostatní poslouchají: "Týjo, ty sou výborný, ty sou krásný, ty ti strašně slušej, to ber!" "Počkej, podrž mi to víno, já si je taky..." "Hele, no tak tobě slušej ještě víc!"

Ve zbylých kabinkách to závistivě hrkne, kabina vlevo situaci odlehčuje nabídkou šedé tuniky. Následuje dražba světlého tenkého kabátu a výměna růžové tuniky za šedou. Všechno všem moc sluší.

Konečně ty růžové šaty zkouší i Žena a její Sestra. Jsou to moc krásné šaty. Oběma sluší. A ještě víc jim bude slušet, až paní autorka vyrobí i ty větší velikosti.


PS: Ten šev na těch růžovejch už byl ruplej. Musela to bejt ta ženská z kabiny vlevo.