Mars, Venuše a kabelka po pár letech

Neznámá ves, neznámá Venuše, neznámý Mars, černá elegantní kožená kabelka.

Venuše potřebuje nový notebook.

Mars: "Helejse, koukejse, tady jsem ti vybral tři modely, chtěla jsi lehký, atdatd parametry."

Venuše: "A vejde se mi do kabelky?"

Mars: "Podle mne se všechny vejdou do kabelky."

Venuše: "A vejdou se tam i tady s tou termoskou na čaj?" (Vyndavá z kabelky půllitrovou termosku.)

Mars: "Ty nosíš v kabelce termosku?"

Venuše: "A kde jinde bych ji měla nosit?"

Mars: "S termoskou teda nevim, počkej, změříme to..."

Po chvíli - Mars: "Ježíšmarjá, proč máš v kabelce tolik krámů?"

Venuše (syčí): "To nejsou krámy, to jsou věci, miláčku. Moje. Osobní. Věci."

Mars: "A na co jako ty krámy..." Venuše ho propichuje pohledem a má nebezpečně sevřené rty "...teda osobní věci potřebuješ?"

Venuše: "Tak tady tím hřebenem..." (vyndává z kabelky kartáč na vlasy, hovoří tónem učitelky z mateřské školy) "si třeba češu vlasy miláčku."

Mars: "No dobře, to by se k notebooku možná vešlo, ale co tady ty krá...věci?"

Venuše: "Tak nějak jsou mou bytostnou součástí." (Vyndává z kabelky diář, zápisník, čtečku, penálek, klíče, papírové kapesníky, klíče od auta, krabičku od svačiny, mobil a pouzdro na mobil, dvě skládací látkové tašky, dva náhrdelníky, hodinky, pár drobných dárků od dětí a jiné esenciální předměty).

Mars pozoruje rostoucí hromadu a šokovaně polyká.

Po chvíli Mars: "Hele, jestli dokážeš do tak malýho prostoru narvat tyhle všechny k...věci, narveš tam i ten notebook. To dáš!"