Vestibul neznámého státního gymnázia, Matka Dcery 1 a Otec Syna 2. Čekají na své malé ratolesti, jež právě dokončují přijímací řízení na osmileté gymnázium.
Otec2: "Vlastně jsme ho ani nechtěli hlásit, sám chtěl. Tak jsme ho přihlásili na obě ty státní školy, ale jestli se dostane na obě, tak nevíme, kterou pak vybrat. Četli jsme ty vzdělávací plány, ale je si to hodně podobné."
Matka1: "My ji hlásíme sem a pak na tu soukromou. Líbí se nám tam, že mají menší dril, ale hodně propojují předměty, učí je řešit problémy a mají zajímavé volitelné předměty."
Otec2: "Jojo, to jo - mají třeba v septimě predikátovou logiku, to je báječný. A taky v povinné matematice základy integrálního a diferenciálního počtu."
Matka1: "No, to se mi taky líbí. Tady zas mají hodně zajímavý program těch biologických seminářů a hodně výjezdů do zahraničí."
Otec2: "A ta druhá státní škola, ti prý zase hodně dobře učí jazyky. A mají dobré výsledky v olympiádách a soutěžích a nejvíc absolventů na VŠ."
Matka1: "No, to mi řekni, jak se maj ty děcka rozhodnout."
Přibíhá Syn2: "Tatí, já už to vím, já chci sem!"
Otec2: "???"
Syn2: "Ta druhá škola, to je taková hnusná tmavá budova, ale tady mají skvělou duhovou fasádu, podívej!"
Ze schodů sestupuje rozzářená Dcera1: "Mami, to je super, sem se hlásej všechny dobrý holky z orienťáku. Tak to tady bude určitě skvělý!"
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
Žádné komentáře:
Okomentovat