Mohu vám nějak pomoci?

Je 6:55 ráno, závora u vjezdu do nemocnice.
Nervózní vystresovaná Matka nemocného Mláděte veze Mládě na vyšetření.
Vjíždí do areálu, tiskne tlačítko závory, ta se zvedá a zařízení nevydává žádný lístek.

Matka vjíždí do areálu s předsevzetím, že hned jak to půjde, doběhne k závoře a vzeme si parkovací lístek.

Činí tak v cca 8 hodin.

Z amplionku na závoře se ozve Ježibabí hlas: "Co to tady děláte?"

Matka(pokorně): "Dobrý den, milá paní. Snažím se získat parkovcí lístek."

Ježibabí hlas (útočněji): "A na co jako? Kde máte auto? Chcete snad podvádět?"

Matka(s povzdechem): "Auto je již v areálu. Ráno před sedmou mi to lístek nevydalo, jdu si pro něj teď."

Ježibabí hlas (agresivně): "Jestli jste ztratila lístek, je to za pokutu 300 korun. To prostě zaplatíte. Takhle s lístem by chtěl podvádět každý."

Matka: "Já nejsem každý! Nepodvádím, co si to dovolujete. Prostě mi to nedalo lístek."

Ježibabí hlas: "Ale to jste měla řešit ráno! Měla jste zavolat na informace! Aby o tom byl záznam! Takhle je to podvod! Ten lístek vám někam spadnul a vy teď podvádíte."

Matka si pohlédne pod nohy. Vidí asi 10 lístků, bere do ruky lístek s časem 7:07. Odchází za Mládětem.

Mluvítko prská.

O půl hodiny později Matka parkuje před závorou a přistupuje s lístkem k automatu na placení parkovného.
Vkládá lístek.

Z amplionku se ozve Ježibabí hlas: "To ste zase vy? Souhlasí vám ten čas aspoň, nebo nás okrádáte? Je to na pokutu 300 Kč. To by moh říct každej, že mu to nedalo lístek."

Matka (odkládá jakékoliv zábrany): "Já vám, krucinál, babo jedna nevychovaná, zaplatím tady těch 40 Kč, na které máte nárok. Podívejte se, mám toho za sebou dost. Vy tu na mne ječíte a nechtějte, abych začala ječet i já. Nevím, jak vypadáte, ani kdo jste. A vy nevíte, kdo jsem já."

Matka se nadechne vypouští stres uplynulých týdnů: "Víte vy  vůbec, kdo jsem já? A chcete, aby to věděl váš nadřízený? Mám mu vysvětlit, že jste zapomněla zdravit, představit se a slušně se zeptat, jestli mi můžete nějak pomoci s řešením mého problému? Protože od toho tady jste, milá zlatá. Za to jste placená. Já mám nemocný dítě, mám o něj strach, mám za sebou fakt náročnej tejden a nebudu tady řešit, že se ke mně chováte sprostě, urážíte mne, obviňujete z podvodu a ještě děláte špatné jméno nemocnici. Jestli se ta závora hned nezvedne, dozví se to rychle váš nadřízený. Protože Mládě už je zaopatřeno a teď mám času dost."

Mluvítko je úplně zticha.
Závora se zvedá.

Matka odjíždí.