Zubní politika

Ráno. Snídaně. Za chvíli odchod. Matka listuje Časopisem, syn nakukuje přes rameno.

Syn: "To je hustej chlap! Kdo to je?"

Matka: "Asi čínskej tajnej policajt."

Syn: "A proto je zamotanej v tý vlajce?"

Matka: "Ne, tajnej je proto, že nemá uniformu."

Syn: "A proč nemá uniformu?"

Matka: "Protože je tajnej. Aby se nepoznalo, že je to policajt."

Syn: "Ale ty to víš, ne? Tak když to víš i ty, to už to asi ví každej, ne?"

Matka: "No, ale ono se nesmí přiznat, že tu byli."

Syn: "A kdo to nesmí přiznat?"

Matka: "No, cizí prezident si sem na návštěvu nemůže vzít uniformované policajty, aby nějak omezovali lidi z České republiky. Ale ten čínský policajty asi chtěl, tak přivez ty tajný. A český prezident s ním chce obchodovat, tak nad tím přimhouří oko - nikdo nedokáže, že jsou to policajti, ne? Všichni si to jen myslíme."

Syn: "To je teda habaďůra!"

Matka: "Ne, to je mezinárodní politika."

Syn: "Hm. Mám takovou zubní politiku: Řeknu ti, že jsem si zuby vyčistil, i když jsem si je ještě nevyčistil. Ty to teda jako nevíš, i když to víš, ale nic neřekneš, protože už stejně musíme jít, že jo?"