Neznámé město, neznámá ordinace traumatologie, čerstvě obnovená sádra na pravém zápěstí.
Matka a syn nastupují do auta.
Matka: "Tak já tě teď odvezu zpátky do školy."
Syn (s nadějí v hlase): "Ale mě ta ruka pobolívá."
Matka: "Proto ti tu sádru dali ještě jednou. Pan doktor říkal, že do školy můžeš hned."
Syn (odkašlá si): "Taky mě nějak škrábe v krku."
Matka (lstivě): "Takže mám rovnou zavolat dědovi, že zítra na oslavu tvého svátku nepřijedeme?"
Syn (zaskočeně): "Né, tak zlý to není."
Ticho. Matka řídí, syn pozoruje krajinu.
Syn (v duchu, pro sebe): "Hm, no, teď bude tělák, to je dobrý, pak je matika, hm... "
Syn (nahlas): "Tak já to teda nějak zvládnu. Kdybych začal zvracet, tak si pro mne snad přijedeš, ne?"
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
Žádné komentáře:
Okomentovat