To ti nemůžu slíbit

Neznámá ves, neznámé ráno, neznámé děti se tulí k matce. Tato odjíždí na tři dny na služební cestu, zatímco děti s tatínkem a partičkou míří na hory.

Matka: "Ňuňuňu, a teď mi slibte, že se budete chovat jako slušně vychované děti."

Dcera: "Ano, maminko."

Syn (rázně): "Tak to ti rozhodně neslíbim!"

Matka: "???" (zírá)

Syn: "Sliby se nemaj porušovat, ne? Tak prostě neslíbim, co nesplnim, promiň."

Matka: "???" (lapá po dechu)

Syn: "Hele, na horách bude O. Já se na něj těšim vod léta. A teď mi řekni:
Může slušně vychovanej kluk jezdit v kalhotách po zadku po hlíně z kopce? Nemůže, aha!
Může slušně vychovanej kluk skákat ze stromu na strom? Nemůže, aha!
Může se slušně vychovanej kluk obalit blátem úplně celej? Asi nemůže, co?
Může ségrám krást tajně mlsání? Nemůže!
Jenže všechno to chceme s O. dělat!
Tak se na mně nezlob, na hory nic neslibuju."

Matka: (zírá)

Syn (soucitně): "Hele, slušně vychovanej budu zas, až se vrátím, třeba pak večer, to ti slíbit můžu. Stačí?"