Neznámá ves, neznámí Lidé, Mars, Venuše; takto akademická pracovnice.
Venuše: "Hm, reakreditujou se předměty a zdědila jsem nějaké nové."
Mars: "A které?"
Venuše: "No, u nás na informatice Gramatiky, Složitost a tak."
Mars: "To je vtipný, to jsou věci, co jsem tě na ně kdysi sbalil a teď už je umíš mnohem líp, než já. To už nejsem nedostižnej alfasamec."
Venuše (konejšivě): "Ale prd, vždyť jsi mě sbalil na to, jak báječně rychle chodíš po horách!"
Mars (přísným zrakem hodnotí Venušiny vyzrálé křivky): "Tak to je dobrý, to je tý akademický kariéře nepřímo úměrný, takže jsem zřejmě nedostižnej už napořád."
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
Žádné komentáře:
Okomentovat