Nespěchám, díky...

Neznámé město, neznámá Žena, cizí, neznámý Muž podobného věku, fronty k pokladnám.

Žena svírá v rukou pytlík rohlíků a odhaduje, která z osmi pokladen je nejrychlejší. Zařadí se ke středové frontě, vtom si všimne menší fronty vpravo, vydá se tím směrem, zde ovšem někdo začíná vykládat obří nákup. Žena se vrací k původní frontě.

Tam se mezitím řadí Muž s pytlíkem housek.

Muž galantně uhýbá: "Vlastně jste tu stála, pojďte."

Žena v náhlém záchvatu sociálnosti, smyslu pro rovnost a emancipace: "Ale ne, to je prostě život, stál jste tu dřív."

Chce Muži udělat radost.

Tím ovšem v Muži vyvolává značné pnutí.
Cítí se vinen.
Ohlíží se na Ženu.

Žena se usmívá, že je to v pohodě.

Muž se rozhlíží. Fronta vlevo je trochu kratší.
Muž se tam významně zahledí a kývne na ženu.

Žena se usmívá a cítí se lehce trapně.
Muž se znovu významně zahledí vlevo: "Nechcete to zkusit tamhle?"

"Ne, díky, jsem v pohodě, nespěchám," usmívá se Žena.

Mužova nervozita sílí. Otáčí hlavou jako sova.

"Tak támhle?"
"Ne, díky."
"Podívejte, támhle jsou jen dva lidé."
"Ne, v pohodě, díky."
"Nebo támhle - tam to taky půjde rychle, myslím."
"To je dobrý, děkuju, jste hodnej."

Zatímco hrají tuto konverzační hru, rozbije se platební terminál na konci jejich fronty.
Ta se zastaví.
Všechny okolní fronty jsou rychlejší.

Nabídky Muže se stupňují.
Žena se vzdává.
Řadí se do sousední fronty.

Ta se zcela zastaví, zatímco Mužova fronta nyní rychle spěje vpřed.
Zoufalství Muže nezná mezí.
"Pojďte zpátky, držím vám místo!"
"To je dobrý, díky!"

Opakujte několikrát.
Mužova fronta stále postupuje vpřed. Je již nejméně o dva metry blíže k pokladně.
Je bledý.
Stále se otáčí a naznačuje.
Lidé ve frontách se zájmem sledují situaci. Někteří by si zřejmě rádi vsadili.
Žena se vzdává.
Vrací se za Muže do jeho fronty.

Je tedy jasné, která z front se znovu úplně zastaví.
Žena upřeně sleduje špičky svých bot.
Muž sleduje sousední fronty.
Lidé s ním soucítí a začínají hlasitě tipovat, kterou z front by měl ženě doporučit.
Rozbíhá se živá diskuse. Většina přítomných považuje za perspektivní frontu úplně vpravo.

Žena dál sleduje špičky svých bot.
Vtom se začne posouvat fronta těsně vedle Ženy a lidé galantně uvolňují Ženě místo: "Pojďte sem! Tady to budete mít lepší! Když tolik spěcháte!"

"Ale já..."
Žena se vzdává.
Tolik dobrých lidí!
Tolik dobrých skutků!

Je to tam lepší. O minutu později má již Žena zaplaceno, zatímco Muž teprve ťuká PIN v původní frontě.

Uvolněný rozradostněný Muž se snaží navázat kontakt, ale Žena využívá chvíle, kdy se sklání k platebnímu terminálu a zbaběle prchá do tmy před supermarketem.