Blondýna to zvládne

Ze šumu kontinua se vynořuje pracovní porada. Jsme zhruba uprostřed známého vesmíru, byť trochu na pokraji horizontu událostí. V místnosti je cca 20 mužů a dvě ženy, všichni podobného pracovního zařazení.

Následující rozhovor je zaznamenán zatraceně zkresleně, neboť nedokonalý mozek naslouchající osoby pravděpodobně zbytečně akcentoval určité prvky jednání.

Muž 1: "A já si myslím, že tohle, o čem mluvíme, prostě není odborná práce. Že by stačilo najmout nějakou blondýnu, který by člověk řekl rámcově, o co jde a ona to dodělala."

Muž 2: "Já mám dobrý zkušenosti s těma ženskejma ze sousedního oddělení."

Muž 1: "To nikdy nefungovalo, než jsem zjistil, která blondýna má tu klíčovou informaci, musel jsem mluvit asi se sedmi z nich."

Muž XY: "Ale nějakou tu ženskou bysme tu na to mít mohli, ne?"

Několik jiných mužů si myslí, že je to přece jen odborná práce a že si ji tedy udělají sami.

Ženy mlčí. Jsou tmavovlasé.

Genderově nevyvážené vánoce

Neznámá ves, neznámé vánoce, neznámý syn dostal stavebnici Boffin. Třímá v ruce diodu, baterku a pár spojů.

Syn: "Tatí - jak to, že to nesvítí?"

Otec: "Já nevim, ukaž, hm, no, nesvítí. Už jsi četl návod?"

Kolemjdoucí matka, ana nese ze špajzu štrůdl: "Máte to zapojený obráceně."

Matka odloží štrůdl a ukazuje: "Vidíš tady tu šipku? Vidíš tady to plus na baterce? Šipka musí jít od plus k mínus."

Chvíle klidu. Dioda svítí.

Otec dlí v křesle, matka v kuchyni chystá s tchýní kávu.

Syn: "Tatí - a jak to, že nesvítí dvě diody? Koukej, šipky mám dobře!"

Otec: "No jo, nesvítí, hm, už jsi četl návod? Tam to asi bude."

Matka nakoukne z kuchyně: "Máš ty diody v sérii, to svítit nebude, baterky jsou slabý. Zkus je zapojit vedle sebe."

Chvíle klidu. Diody svítí. Slabě, ale svítí.

Syn: "Tatí - jakto, že když dám k těm diodám tady ten motorek, tak to nesvítí?"

Otec: "Návod! Už jsi četl návod?!"

Matka oklepává z dlaní drobty od štrůdlu: "Hm, no, to nepůjde, ukaž, zkus tady tohle přepojit, sem přidáme baterku - vidíš?"

Chvíle klidu. Diody svítí. Motorek bzučí.

Syn: "Tatí - a proč to máma ví, když nečetla návod?"

Otec: "Tvoje matka, synu, je inženýr elektrotechniky. Ona by ty návody mohla psát."

Syn: "Tatí - a proč teda doma vyměňuješ žárovky ty?"

Otec: "Protože neumim tak dobře krájet štrůdl..."

Kamarádi

Činžák v Praze. Předsíň dvoupokojového bytu sloužícího jako pracoviště čínské lékařky. Místností se line dým, všude lidé, kabáty, tašky, cedule.

Uvnitř jedné z místností lze zahlédnout polonahého staršího muže.

V čekárně sedí prošedivělý pán.

Čínská lékařka k čekajícímu pánovi: "Vy pán můžete jít pomoci svůj syn!"

Čínská lékařka dovnitř k polonahému pánovi: "Váš otec jít vám pomoci obléci!"

"Já nejsem jeho otec."
"Já nejsem jeho syn."

Čínská lékařka: "Tak bratri?"

"Ne, on je děda."

Všichni zpozorníme, polonahý muž si nonšalantně dotahuje pásek na kalhotách a snaží se situaci vysvětlit.

"Teda ne můj děda. Já... já jsem taky děda."

"???"

"My jsme kamarádi dědečkové. Máme společnýho vnuka."

To ti nemůžu slíbit

Neznámá ves, neznámé ráno, neznámé děti se tulí k matce. Tato odjíždí na tři dny na služební cestu, zatímco děti s tatínkem a partičkou míří na hory.

Matka: "Ňuňuňu, a teď mi slibte, že se budete chovat jako slušně vychované děti."

Dcera: "Ano, maminko."

Syn (rázně): "Tak to ti rozhodně neslíbim!"

Matka: "???" (zírá)

Syn: "Sliby se nemaj porušovat, ne? Tak prostě neslíbim, co nesplnim, promiň."

Matka: "???" (lapá po dechu)

Syn: "Hele, na horách bude O. Já se na něj těšim vod léta. A teď mi řekni:
Může slušně vychovanej kluk jezdit v kalhotách po zadku po hlíně z kopce? Nemůže, aha!
Může slušně vychovanej kluk skákat ze stromu na strom? Nemůže, aha!
Může se slušně vychovanej kluk obalit blátem úplně celej? Asi nemůže, co?
Může ségrám krást tajně mlsání? Nemůže!
Jenže všechno to chceme s O. dělat!
Tak se na mně nezlob, na hory nic neslibuju."

Matka: (zírá)

Syn (soucitně): "Hele, slušně vychovanej budu zas, až se vrátím, třeba pak večer, to ti slíbit můžu. Stačí?"