Neznámá ves, neznámá žena, neznámé dítě, karanténa, den XX.
Dítě luští křížovku.
Dítě: "Jak je švédská automobilka?"
Matka (okamžitě): "Saab."
Dítě: "Výzva k souboji?"
Matka: "Tas!"
Dítě: "Cože? Co to je za jazyk?"
Matka: "Tas meč, přece!"
Dítě (mrmlá si): "No nevim teda, ale vejde se to tam..."
Dítě: "Bylinný lék, g něco něco onik?"
Matka: "Tonikum."
Dítě: "Né, to je delší."
Matka (zasněně): "Gintonikum."
Dítě: "Mami!"
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
úterý 31. března 2020
čtvrtek 19. března 2020
Home opice
Neznámá ves, neznámá žena (vyučující a výzkumník na jakési regionální univerzitě), neznámé děti, karanténa na nezjištěnou dobu.
Tak ono to vypadalo jako čajíček, že, homeoffice doma s dětmi, v záchvatu optimismu žena objednala troje nový hrábě, vidle, rejče a brambory k sadbě, protože krize na krku a pozemek je velký, cestovat se nesmí, to bude času na zemědělství! Jenže...
Výuka jede online v rozvrhovaných časech. Ovšem normálně po výuce si člověk dá kafe, pobaví se s kolegy a pak jde do menzy. Jenže teď menza nevaří.
Zas tedy odpadla cesta do práce, tak asi nula od nuly pošla.
Bohužel se normálně v práci nevyskytují děti, co chtěji něco zkontrolovat, vysvětlit, poradit, nebo mít zrovna velkou přestávku a o něčem si povídat a nahradit sociální vazbu.
Oukej, dobrý, pak zas telekonference, ale Alza ještě nedodala druhý sluchátka, takže pracovnu obsadí druhý v rodině přítomný pedagog a též nahrává své přednášky a telekonferuje. Home office se tedy přesouvá do nějaké jiné místnosti v domě.
Musí se nahrát a upravit přednášky, odpovídat individuálně studentům - to by se dřív zfouklo za pět minut v kontaktní výuce, teď je to ale tak hodina. Co by dřív znamenalo na chvilku se zastavit je plánovaný hovor a nelze to přepínat s jiným hovorem.
Nepříjemně číhající uzávěrky velkých evropských grantů se neposunuly. K tomu se věci přeplánovávají a mění, spousta toho je potřeba domluvit, výuka na spřátelené univerzitě v Německu pojede taky online; to máme online elearning a nahrát anglické přednášky...
Tak ono to vypadalo jako čajíček, že, homeoffice doma s dětmi, v záchvatu optimismu žena objednala troje nový hrábě, vidle, rejče a brambory k sadbě, protože krize na krku a pozemek je velký, cestovat se nesmí, to bude času na zemědělství! Jenže...
Výuka jede online v rozvrhovaných časech. Ovšem normálně po výuce si člověk dá kafe, pobaví se s kolegy a pak jde do menzy. Jenže teď menza nevaří.
Zas tedy odpadla cesta do práce, tak asi nula od nuly pošla.
Bohužel se normálně v práci nevyskytují děti, co chtěji něco zkontrolovat, vysvětlit, poradit, nebo mít zrovna velkou přestávku a o něčem si povídat a nahradit sociální vazbu.
Oukej, dobrý, pak zas telekonference, ale Alza ještě nedodala druhý sluchátka, takže pracovnu obsadí druhý v rodině přítomný pedagog a též nahrává své přednášky a telekonferuje. Home office se tedy přesouvá do nějaké jiné místnosti v domě.
Musí se nahrát a upravit přednášky, odpovídat individuálně studentům - to by se dřív zfouklo za pět minut v kontaktní výuce, teď je to ale tak hodina. Co by dřív znamenalo na chvilku se zastavit je plánovaný hovor a nelze to přepínat s jiným hovorem.
Nepříjemně číhající uzávěrky velkých evropských grantů se neposunuly. K tomu se věci přeplánovávají a mění, spousta toho je potřeba domluvit, výuka na spřátelené univerzitě v Německu pojede taky online; to máme online elearning a nahrát anglické přednášky...
Krom toho je potřeba šít roušky a omrknout starší sousedy.
Takže kdybyste někdo chtěli hrábě, budou netknutý někde na zahradě; hned vedle hnijícího pytle se sazbou.
Takže kdybyste někdo chtěli hrábě, budou netknutý někde na zahradě; hned vedle hnijícího pytle se sazbou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)