Vopovaž se!

Neznámá ves, neznámá žena, drzé dítě; tento blog.

Žena: "Představ si, že mi jeden časopis nabídl, že budou přetiskovat tenhle blog."

Drzé Dítě (DD): "WTF? A co je to jako za časopis?"

Žena: "Počkej, moment, tady v anotaci píšou: Časopis pro širokou veřejnost i odborné kruhy. Přináší vám články předních odborníků psané velmi čtivou formou."

DD: "A ty jsi spíš ta široká, nebo ta kulatá?"

Žena: "Počkej, psali, že dávají prostor zavedeným autorům..."

DD (hledí sarkasticky matce přes rameno do mailu): "...nebo začínajícím blogerům. Aha! To by leccos vysvětlovalo."

DD: "A je ti jasný, že to nemůžeš vzít? Vopovaž se!"

Žena: "Proč?"

DD: "Protože tu vystupujeme my a ztratíme soukromí. Ve třiceti na mne tenhle rozhovor vytáhne nějakej HR specialista z odborných kruhů! Sama jsi děti na ZŠ učila, že si mají chránit soukromí!"

Žena: "No, já jim psala, že to má být anonymní, ale oni jméno chtějí."

DD: "Hm. Tak pak si prosím, aby tam bylo napsáno - Veškeré postavy v tomto příběhu jsou smyšlené a ve skutečnosti neexistují."

Žena: "Ale ty existuješ."

DD: "Ano, ale ty to vždycky hrozně překroutíš! A všichni to víme!"

K dostání od září ve vašich trafikách!

Potřebný náskok

Neznámá ves, neznámí Lidé, Mars, Venuše; takto akademická pracovnice.

Venuše: "Hm, reakreditujou se předměty a zdědila jsem nějaké nové."

Mars: "A které?"

Venuše: "No, u nás na informatice Gramatiky, Složitost a tak."

Mars: "To je vtipný, to jsou věci, co jsem tě na ně kdysi sbalil a teď už je umíš mnohem líp, než já. To už nejsem nedostižnej alfasamec."

Venuše (konejšivě): "Ale prd, vždyť jsi mě sbalil na to, jak báječně rychle chodíš po horách!"

Mars (přísným zrakem hodnotí Venušiny vyzrálé křivky): "Tak to je dobrý, to je tý akademický kariéře nepřímo úměrný, takže jsem zřejmě nedostižnej už napořád."