Jazyk ostrý jako kůl

Neznámý syn, neznámá matka, úkol z češtiny. Otec kdesi v dálavách splácí hypotéku.

Syn: "Vymyslete další slova víceznačná."

Dramatické ticho.

Syn (radostně): "Kůl!"

Matka: "???"

Syn: "Jako že je sexy kůl a nebo jako ta tyč."

Matka: "Aha, ne, to se každé jinak píše. Zkus něco jiného."

Dramatické ticho.

Syn (radostně): "Mám úplně super kůl slovo! Místo!"

Matka: "???"

Syn: "Píše se furt stejně a má to tolik významů - hele - místo tady, nebo místo tamhle na louce nebo místo pod stolem nebo místo v batohu, nebo místo u dvěří... a pořád je to úplně jiný místo!"

Matka: "Uh, eh, zkus něco jinýho, prosím."

Syn (s neutuchajícím nadšením): "Péro!"

Matka: "Uh, uh, nevim, jestli se zrovna tohle hodí do sešitu, jakbychto..."

Syn (mrká znalecky okem): "Oukej, chápu! Ale co teda?"

Matka (zoufale se rozhlíží, vidí obrázek kohouta): "Co třeba hřebínek?"

Syn (nejistě): "Na česání - a druhej význam?"

Matka (radostně): "Má ho na hlavě kohout."

Syn (zmateně): "Von se češe?"

Matka (zoufale): "Né, má ho na hlavě."

Syn (ještě zmateněji): "Myslíš péro? To jsi zakázala! Hele, víš co, tak třeba kolečko - těch je - od koloběžky, od autíčka, od penny boardu, jé, koleček je spousta!"

Matka (nešťastně): "Ale jsou to pořád kolečka. Ale zrovna tohle víceznačné je - v čem vozíme dřevo?"

Syn (zmatneně): "No, v kolečku. Ale to je taky kolečko. Tak jak je to jiný kolečko?"

A jestli neumřeli, dělají ten úkol dodnes.