Ty matky!

Kavárna u tělocvičny. Dvě babičky, dvě kávy. Za skleněnou zdí cvičí vnoučata.

B1: "Koukej, ten náš malej, to je drak!"
B2: "Ten náš taky!"

B1: "Jsem z toho hlídání často unavená. Tuhle mi vběhl málem pod vlak."
B2: "Jojo, hlídání je náročný."

Pokývají hlavou. Loknou si kávy.

B1: "Ten náš tuhle sebral mámě všechny šminky a zmaloval se. Všechno zničil!"
B2: "Jsou to draci!"
B1: "Tehdy ho hlídal jeho táta."
B2: "No jo, tatínci!"

Pokývají hlavou. Loknou si kávy.

B1: "Ale vyfotil mi ho - koukej!"
B2: --- rozplývá se ---
B1: "To je zas dobrý, že ho mladej pak vždycky vyfotí."
B2: "To jo! Náš mladej ho taky fotí."

Pokývají hlavou. Loknou si kávy.

B1: "Mladá ho totiž vůbec nefotí. Prej to nestíhá!"
B2: "Ale prosimtě. Sou ty holky dneska ňáký líný, co?"

Pokývají hlavou. Loknou si kávy.

Relativita

Jedna matka, jedna ratolest, jedna chátrající hrobka a jedna brigáda.

Matka (s nadšeným zájmem): "Tak jak tě bavilo míchat maltu?"

Ratolest (otráveně): "Co? Jo, malta - ani moc ne."

Matka (pedagogickým tónem): "Tak to se musíme víc opřít do učení."

Ratolest (s náhlým zájmem): "Míchaní malty je boží! To by šlo dělat celej život!"

Mimoň

Neznámý syn, neznámá matka, známé bouřkové trubulence a prudký liják cestou ze školy.

Syn: "Jsem úplně promočenej!"
Cape kuchyní, zůstávají za ním mokré stopy.

Matka: "OK, sundej mokrý věci, dej to sušit. Hlavně ponožky!"

O deset minut později.
Syn má jednu nohu bosou a na druhé mokrou ponožku.

Matka: "Proč sis nesundal obě ponožky?"

Syn mizí.
Když se vrátí, má na obou nohou mokré ponožky.

Matka: "Proč sis oblékl zpátky mokrou ponožku?"

Syn: "Jsou už suchý!"

Matka: "Jsou mokrý. Nechávaj stopy."

Syn (nenápadně utírá své stopy): "Nene. Jenom trochu tahle."

Matka: "Jak jsi přišel na to, že jsou suchý?"

Syn (šlape jednou mokrou ponožkou na druhou): "Takhle jsem to zkoušel, jsou úplně suchý!"

Matka: "Vždyť z nich kape voda."

Syn (s menší jistotou): "No, možná tahle, tady na špičce je malinko mokrá, ale zbytek je suchej! Tady tu s tou vlhkou špičkou jsem už sušil."

Matka: "Mně se zdají obě úplně mokré."

Syn: "Mně ne! Tahle je tady (ukazuje na horní okraj) úplně suchá a tady (ukazuje na patu) v podstatě taky! Uznávám, že ta druhá je teda krapítek mokrá."

Matka: "Mokré jsou obě. Potřebují sundat a usušit."

Syn: "To uschne na nohou!" (Vztekle dupne nohou, z ponožky vycáknou kapky.)

Matka: "Nezdá se mi. Nemohl bys je sundat a vyměnit za jiné?"

Syn (zoufale): "Na těhle jsou mimoni!"

Jak se prodává

Neznámé město. Neznámý second hand.
Neznámá žena zoufale probírá stojan s tisícem krásných šatů, nakonec rezignovaně bere pouhé troje, které by jí - když zhluboka vydechne - mohly být.

Vychází nejistě z kabiny směrem k zrcadlu. Nenápadně zadržuje dech.

Prodavačka: "Ty jsou báječné! Dokonale vám sedí! Ty určitě berte!"

Žena nejistě vykukuje z kabiny ve druhých šatech.

Prodavačka (exaltovaně): "Ty jsou ještě lepší! Ano! Určitě! Ta barva vám dokonale sedí!"

Třetí šaty.

Prodavačka (za hranicí extáze): "To snad není možný! To se vám stává i v normálních obchodech, že vám dokonale sedí, cokoliv si vezmete?"

Žena (nejistě): "V normálních obchodech většinou nemají tuhle velikost a délku."

Prodavačka (s ledovým klidem): "No jo, vy máte anglickej typ postavy. Proto vám u nás sedí každý šaty. V obchodech maj spíš ty italský střihy. Na to si zákaznice stěžujou pořád."

Přichází paní, jež prodává vstupenky na nedaleké WC. Prodavačka jí běží v ústrety.

Prodavačka: "Jano, podívej, to je úžasný! Tý paní sluší úplně všechno!"

Dáma z WC: "To bude tím, že má krásné tvary, že jo! Ty boky! Ten pas! Víte (směrem k zákaznici) - já za den vidim hodně ženskejch, ale takhle pěkně tvarovaná je málokterá!"

Prodavačka: "Máš recht!"

Žena zakoupila troje šaty.

Prodavačka a dáma z WC vyhlížejí příští oběť.