Neznámá ves, nezámá odpolední siesta.
Dvě kávy a dvě ženy: manželka, manželova matka.
Šeřík voní.
Manželova matka: "A byla jsem tuhle s holkama na kafi. To bys koukala, jak si stěžujou, co všechno ty jejich snachy neumí."
Manželova matka: "Tak jsem jim řekla, že moje snacha umí všechno: šije, plete, vaří, peče, učí na univerzitě, píše pohádky, žehlí košile a hraje na flétnu."
Manželka polyká slzy dojetí. Káva stydne, šeřík voní.
Manželova matka (s radostí v hlase): "Cheche, koukaly jak sůvy! Přece jim nebudu říkat, že neumíš závodně plavat."
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
Žádné komentáře:
Okomentovat