Neznámý suterén neznámého hotelu v neznámém Madridu. Starý známý coffee break uprostřed jednání. Náhodná konverzace o croissantu svedla dvě inženýrky k diskusi o dětech a rodině.
A mateřské. A práci při mateřské. Španělka má doma batole a k tomu dvojčata batolata a je to náročné. Zejména, když jsou děti nemocné: "Když už člověk sežene školku a vydupe si částečný úvazek, přijdou třeba neštovice."
Češka: "Když měly moje děti neštovice, vymyslely jsme s kamarádkami projekt s pracovním názvem Chůva - benefit pro pracující matky."
Španělka zvědavě zastříhá ušima a nechá si vysvětlit detaily.
Češka: "Vycházela jsem z toho, že klasický benefit - třeba poukázku do fitka nebo na angličtinu stejně matka nikdy nevyužije, protože nemá čas. Ale mít místo toho poukázku na určitý čas hlídání měsíčně či za rok - to by využila každá. Samozřejmě, nesvěřím své děti každému. Napadla nás taková sdílená firemní babička - čerstvá důchodkyně, kterou matky ve firmě znají, důvěřují jí a kterou zaměstnavatel přizve ke spolupráci, když má některá z žen nemocné děti. Moc se to osvědčilo, sdílenou babičku děti milovaly, protože se jim věnovala lépe, než ustaraná matka. Šlo hlavně o dobu, když už je dětem skoro dobře, ale ještě nemohou do kolektivu."
Španělka: "Ach! To je báječné! To musím navrhnout svému šéfovi. Ve firmě je spousta rodičů a všichni bychom to využili. Mimochodem, proč jste to nenabízeli také otcům? Vždyť ti takovou službu potřebují také!"
Češka se dusí croissantem: "Huh, eh, ehm, a proč by to jako potřebovali?"
...aneb příběhy, které nejsou pravda, ale mohly by být!
Žádné komentáře:
Okomentovat