Takže hodně starý

Neznámá ves, neznámé dopoledne, neznámé Ono je skláceno neznámou virozou.
Po shlédnutí Malérů pana účetního, zatímco matka pracuje, následuje rozhovor:

Matka: "Vidíš, já to ani nikdy neviděla, to je starý film, ne?"

Ono: "Jo, šíleně starý! Sto let aspoň!"

Matka: "Ale je barevný, tak to zas tak starý nebude."

Ono: "Barevná je i Bota jménem Melichar a ta je přece šíleně stará!"

Matka: "Počkej, to není starý film - vždyť to bylo v kině, když jsem byla asi jako ta Jolana."

Ono: "No, říkám, šíleně starý film! Z pravěku, v podstatě."

Kdo si věří, vyhrává

Neznámé město, neznámá trampolínová hala. Neznámé ono (6) let dme hruď a na hrudi zlatá medaile. První v životě.

Ono: "Mamí a koukej tady na tu jedničku!"

Ono: "Mamí a koukej, jak se třpytí!"

Ono: "Mamí a všimla sis, že tady je taková karabinka?"

Ono: "Mamí, a doma si ji dám pod polštář."

Matka (hrdě): "To není dobrý nápad. Doma přibijeme na trámy v patře skobu, aby sis ji měl kam pověsit a dobře na ni viděl."

Ono: "Počkej, to musíš dát tři skoby - na ty zlatý, stříbrný a bronzový, abych je měl jednou kam dávat. A na poháry poličku."

Nejsem jako oni

Neznámá ves, neznámé ráno, neznámé děti, známé kakao.

Ona (8 let): "A kluci se spikli proti X. a pokřikují na něj... (nepublikovatelné). A on pláče."
On (6 let): "Sakra práce!"
Rána pěstí do stolu. Kakao se zachvěje a zanechává na stole otisk.
On (zamyšleně): "No co s tim, že jo. Vždyť víš, že my prvňáci k vám nahoru nesmíme."

Chvilka úvahy.

On (rezolutně): "Takže mi ty kluky o velký přestávce pošleš dolů a já jim domluvim!"

Následně směrem k matce: "Neboj, nebudu je bít, nejsem jako oni."