Jak jsem viděla a slyšela Dalajlamu

Jsou lidé, kteří svým životním příběhem inspirují. Nejsem praktikující budhista, ale Dalajlama je pro mne celý život nositelem hodnot, jichž si vážím - lidskosti, tolerance, laskavosti, soucitu. Právě proto jsem v neděli zavítala na jeho učení o Osmi verších pro rozvoj mysli. Zde je pár postřehů. 

Dojem č. 1.: Fanatik sympaťák. Celý den stál na druhé straně ulice před halou vousatý, lehce vyšinutý, leč vlastně sympatický chlápek s obrovským transparentem "Jen Ježíš tě může zachránit před peklem." Prostě tam asertivně stál a usmíval se. Obdivuju jeho vytrvalost i sílu jeho přesvědčení. Málem mne zviklal, ale nakonec jsem si řekla, že tisícovka za vstup je tisícovka za vstup a vydala se vstříc peklu.

Dojem č. 2.: Lidé. Jako na podobných akcích je dav kultivovaný, vtipný, laskavý a ohleduplný. Ten pocit, že se všichni spolu podílíme na něčem úžasném a radostném miluju. Mívala jsem to ráda i na setkáních mladých křesťanů ještě na střední. Z praktického hlediska by to příště chtělo víc záchodků a stánků, kde se vydává jídlo.

Dojem č. 3.: Překlad. Miluju tu překladatelku! Zbožňuju ji! Sním o tom, že budu jednou nějakou svou práci dělat tak dobře, jako ona. Dalajláma povídá, Dalajlama vtipkuje, Dalajlama přechází volně mezi tibetštinou a angličtinou a ta žena si něco čmáře tu a tam do jakéhosi bločku a pak vystřelí kultivovaným hlasem smysluplný překlad v délce pěti minut. Famózní! 

Dojem č. 4: Pokora před jazykem. Střídání tibetštiny a angličtiny. Vedle Dalajlamy sedí takový nenápadný druhý mnich. Na zvlášť těžké části učení, kde jde o každé slovo, nebo kde se cituje, přepíná Dalajlama do tibetštiny. Ten nenápadný mnich to pak simultánně překládá a Dalajlama případně koriguje anglická slova. Mnich hltá každé Dalajlamovo slovo i v angličtině, občas ho jemně koriguje nebo mu nahazuje slovíčka, která Dalajlamovi ušla. To se mi celkově moc líbilo, byla z toho cítit velká pokora před učením, respekt před jazykem. Líbilo se mi, že má Dalajlama odvahu dát před davem najevo, že si není vždy jistý a poradí se. 

Dojem č. 5: Osobnost. Dalajlama má na živo fascinující charisma. Je to milý, laskavý, skromný člověk prodchnutý veselostí a radostí. Chci být také taková! (Proto jsem dnes ráno seřvala děti, že jsou pomalé. Laskavost především.)

Dojem č. 6: Dopolední učení. První polovina učení byla o různých školách a historii tibetského budhismu, pro mne vesměs nové, tedy zajímavé. Neměla jsem se sestrou venčit psa do dvou hodin ráno, neboť někde ve 14. století jsem regulérně usnula. Vzbudila jsem se ovšem právě na sdělení, že veškerý tibetský budhismus má společné kořeny. A že v současné době je hodně škol, které energii věnují tomu, že se vůči sobě vymezují, ale že je prostě lepší praktikovat. Že spousta lidí o jednotlivých školách ví, jaké mají barvy čepic, ale nezná učení a že to je velká škoda. Že sektářství škodí. Vzhledem k tomu, že sama na to neustále narážím, že netuším, kdo je kdo v tibetském budhismu, mne právě tohle potěšilo. OK, budu tedy studovat dál a přijímat možnosti naslouchat všem učitelům, protože konec konců, zatím nejsem tak daleko, abych ty jemné nuance jakkoliv rozlišila.

Dojem č. 7: Ztraceni v překladu. Lidé vedle mne nadávají, že čtyři vznešené pravdy v sešitku s texty, co jsme dostali, jsou blbě přeložené. Je fakt, že to tam není formulováno jako objektivní sdělení typu "Nic neexistuje nepodmíněně," ale formou podmíněných vět "Kéž jsou všechny bytosti šťastné". Ale protože jsem budhista amatér, do diskuse se nezapojuji, třeba je víc možností, jak vznešené pravdy formulovat.

Dojem č. 8: Individuální já. V otázkách se někdo ptá, kdo tedy dosáhne nirvany, když neexistuje já. Dalajlama se usmívá a vysvětluje, že otázka vyplývá z nepřesného pochopení "neexistence individuálního já", že není popírána existence jako taková, ale že to "já" není vymezená individualita, že prostě existuje podmíněně ve vazbách na ostatní. Že ona zmíněná "iluze individuálního já" je popis jevu, kdy já vnímáme jako absolutní nepodmíněnou danou věc a ono to tak není. Já jsem to tedy pochopila tak, že něco nirvany dosáhne, ale je to složitější a budu muset holt víc meditovat. Raději nechci psát víc, budu číst a hledat, jestli to, co jsem si z toho vybrala, chápu správně. Cítím, že můj pokus slova interpretovat, by mohl vést ke zmatení čtenáře.


Dojem č. 9: Odpoledne se probírá těch 8 veršů, vysvětluje se, co znamená být prospěšný ostatním, co je odpouštění, skromnost atd. Je to hezké, příjemné, zajímavé. Líbí se mi hra s "forgot" a "forgive", Dalajlama vysvětluje, že koncept odpouštění neznamená nutně, že zlé činy přejdeme, zapomeneme. Že máme oddělit činitele od činu. O činu víme, soudíme jej atd., ale činíme tak bez hněvu k činiteli. Bez rušivých emocí a se vcítěním do pachatele. Znovu je kladen důraz na praxi a soucit. Dále je rozebírán rozdíl mezi povýšeným soucitem nad "chudáčky blbečky s nepříjemným osudem" a skutečným soucitem plným pokory. Mám před sebou ještě dlouhou cestu. 


Dojem č. 10: Náboženská tolerance. Dalajlama opakovaně zdůrazňuje, že je-li nám v našem kontextu víry a kultury dobře, ať ji neměníme. Že některé principy, které vykládá (koncentrace, práce s myslí, budování soucitu s cítícími bytostmi) jdou napříč vírou a jiné zas ne (koncept prázdna). A že někdy změna paradigma a víry způsobí více zmatení, než zůstat věrný původní víře. Jako příklad uvádí kamaráda křesťanského mnicha, jenž provozoval různá budhistická koncentrační cvičení a techniky pro rozvoj soucitu, což mu pomáhalo v modlitbě a službě věřícím. Pak ale chtěl i výklad do prázdnoty a karmy a Dalajlama mu žertem řekl, že to je mimo jeho kompetence. Ale často zaznívá: držte se své víry, jen nehaňte víru jiného. 

Dojem č. 11: Skromnost. Dalajlama se hned na začátku vymezí vůči oslovení velký mistr. Jsem jen student dharmy, obyčejný mnich, říká. Nejsem nejvyšší mistr. 

Dojem č. 12: V novinách jsem si večer přečetla, že Zeman by Dalajlamu přijal jen tehdy, pokud by se Zeman stal náboženským vůdcem nebo by Dalajlama přivezl investiční příležitost. Cítím velký smutek za Dalajlamu, cítím smutek za omezenost Zemanova pohledu. Investice jsou důležitější než morálka. Přemýšlím, co mohu sama udělat, abychom my jako společnost znovu postavili lidská práva a morální hodnoty nad investice a bezprostřední hmotný požitek. Toto téma zatím zůstává otevřené; ale aspoň jsem dětem u snídaně přečetla těch osm veršů k rozvoji mysli a vysvětlila jsem jim, co vlastně znamená ta vlajka "Free Tibet" na našem autě. Někde se začít musí.