Slavní předkové

Neznámá ves, neznámá matka, neznámá dcera, neznámý syn.

Dcera: "A ve škole jsme dostali za úkol zpracovat historii našeho příjmení. Tak jsem si k tomu hledala v knihovně a na Internetu."

...

Dcera (dramaticky): "A jestli uhodnete, kdo je nejslavnější nositel mého příjmení?"

Matka se synem (se zájmem): "Kdo?"

Dcera: "Máma!"

Syn (uraženě): "A to chceš říct, že táta není slavnej? Že nenapsal žádný knihy?!"

Dcera: "Slavnej možná je, ale máma má novější cenu a já mám příjmení jako máma!"

Jako matka

Neznámá ves, neznámé dítě lehce na hraně puberty, neznámá matka, takto sama dcera rodičů, kteří dávali přednost životu v pravdě a upřímnosti. Vždy věděla, co se úplně nedaří a kde by se ještě měla zlepšit.

Plác!

Na stole leží barevnými fixami zdobená sešitokniha, po nocích vyráběná v pokojíku jako dárek pro kamarádku. Obálku zdobí duha, dílo je rozsáhlé a část ilustroval bratr.

Matka dojatě polkne slzu.

"Helejse, chci, abys mi o tom řekla, co si myslíš, ale opovaž se to hodnotit jako moje matka!"

Matka polyká další slzy. Je to tady. Dobře ví, co znamená chválit jako matka. Tak přece jsem tomu dítěti nějak ublížila, říká si. A to jsem se tak snažila být pozitivní!

"Ale vždyť je to krásný," brání se matka.

"No, to sem si přesně myslela. Zase se chováš jako matka a děsivě to vychválíš, seš úplně neobjektivní, všechno se ti nekriticky líbí, ty snad nemáš vkus, zeptám se holek ve škole, radši!"

A sešit je pryč.

Bejt matka prostě není pro každýho.