Milovník

Neznámý Syn (8), neznámá Matka, neznámá Krabice od nového trička. Přihlížející Otec.

Syn: "Jů! To je krásná krabice, se stuhou! Můžu si jí vzít?"

Matka: "Na co?"

Syn: "Zabalím do ní dárek A.! Tadytoho plyšovýho nosorožce."

Syn vybaven dvěma sadami barevné lepící pásky mizí v patře.
O hodinu později se vrací s krabicí se stuhou, ozdobenou izolepami a spoustou drobného písma.

Otec čte krabici: "Tak jako květina ta každý den otočí se za sluncem, tak i já hlavu svou otočím už jen za tebou."

Šokovaný pohled na Syna.

Otec čte dál: "Jsi moje sluníčko, štěstíčko, popojdi maličko, usměj se jen, budu mít hezký den."

Otec zírá.

Napsané je zcela bez chyb. Ani jedno písmeno není otočené. To rodiče ještě neviděli.

Syn nevzrušeně staví z Lega.

Otec: "To jsi napsal sám?"

Syn: "Cože? Ty básničky? Né, to sem našel na Internetu."

Otec: ????

Syn: "No, napsal jsem tam do toho řádku - zamilovaný básničky - a první dvě jsem opsal."

To ty Internety!

Neznámá pracovna, neznámá Manželka, neznámý Manžel.
Zapnuté počítače, na Manželově displeji Facebook s podezřele nahatou fotkou.

Manželka (podezíravě): "Co to tam máš?"

Manžel (nevinně, ale se zájmem): "Nevim, právě."

Manželka (lstivě): "Nevíš, na co koukáš?"

Manžel (otráveně, ale trpělivě): "Mi to nabídl Facebook, tak koukám, co to je."

Manželka (lstivěji): "Ale ten to nabízí podle toho, na co koukáš."

Manžel (s jistotou): "Ale já na nic nekoukám. Ten Facebook mi nabízí to, o čem si myslí, že na to chci koukat."