Bydlím ve Vsi a pracuji ve Městě, kam jezdím vlakem Českých drah. Kupuji si tedy jízdenku. V promyšleném systému slev ČD si při každé cestě kupuji zpáteční jízdenku se zákaznickou kartou. Nejezdím denně, a tak se mi tohle zdálo jako cenové optimum.
Ovšem vzhledem k blízkosti města můžeme ještě využívat i tzv. IDOL, systém integrovaného jízdného. Tuhle o tom průvodčí mluvil, jestli nechci raději používat ten IDOL.
Hned toho dne jsem vedla s pokladní ve Městě tento rozhovor:
Já: "Kolik stojí zpáteční jízdenka Ves - Město? Se zákaznickou kartou?"
ČD: "37 Kč."
Já: "A kolik stojí ta jízdenka v IDOL?"
ČD: "22 Kč"
Já... násobím, a bleskurychle přemýšlím CO všechno si za ty ušetřené tisíce koupím.
Já nahlas: "To je velký rozdíl, 15 Kč! Není to jiná trasa?"
ČD: "Není, je to Ves-Město, ano, ten IDOL se vám vyplatí."
Abych mohla používat IDOL, musím do městské karty nabít peníze a odbavovat se pak samostatně ve vlaku. Ovšem záhy u pokladny zjišťujeme, že moje městská karta (používám ji jen do knihovny) nejde pro IDOL použít - je vydaná v roce 2007, tak smůla. Musím mít novou, tu mi ale na nádraží nevydají, musím jinam do města.
Není tak jednoduché dostat se do kartového centra - musím tam extra dojít. Znamená to buď vyrazit do Města v doprovodu dětí ve dnech, kdy nepracuji. Nebo obětovat čas v práci... nějaké před prací nebo po práci neexistuje, můj čas vymezuje otvírací doba školek a jízdní řád ČD. Není to tak jednoduché, jak se zdá, ale asi za dva týdny jsem si řekla, že do to práce vezmu z nádraží přes město, že by to přece nemělo TAK dlouho trvat.
Ve výdejním místě Opus karet nečekám ani hodinu.
Pracovnice prověřuje mou stávající městskou kartu:
"Vaše karta platí do konce července. Ale nejde rozšířit pro IDOL. To byste si za 140 Kč musela zřídit tu Opus kartu."
Já: (V duchu - ta se zaplatí do konce měsíce): "Ano, chci Opus kartu."
Pracovnice: "Karta stojí 140 a bude za dva týdny."
Já: "A nejde poslat poštou? Já to sem mám daleko."
Pracovnice: "Nejde. Ale za 90 Kč bude na počkání."
Já v duchu násobím rozdíl v cenách a zjišťuji, že za ty dva týdny se těch 90 vrátí, zvláště vezmeme-li v úvahu tu zbytečnou cestu do kartového centra. Potřebuji být nutně za hodinu v práci, ale to bych měla stihnout, cesta je tak na 20 minut.
Připlácím si za expresní výrobu.
Úřednice: "Děkuji. Tady máte ústřižek, za hodinku si s ním přijďte."
Otázkou zůstává, zda do nákladů na slevu s IDOLem mám přičíst taky těch 200 Kč, které stála ta sukně v nejbližším second-handu, kam jsem si odešla zchladit emoce. Ráda bych k nákladům přičetla také cenu SMS studentům, kterým jsem vysvětlovala, že přijdu později, protože budu ještě hodinu čekat na počkání.
Odpoledne na nádraží:
Já: "Já bych si do téhle nové karty ráda dala nějaké peníze. Kolik stojí zpáteční jízdenka Ves-Město s IDOL?"
Jiná pokladní ČD: "V IDOL nejsou zpáteční jízdenky, je to jako v tramvaji, ona na té trati prostě platí 90 minut a jezděte, jak chcete. Jedna stojí 22 Kč."
Já: "Takže když jedu ráno tam a večer zpátky, potřebuji je dvě?"
ČD: "Ano."
Já: "Takže zpáteční zákaznická stojí 37, s IDOLEM zaplatím 44, když jedu ráno tam a večer zpět."
ČD: "Ano, ten IDOL je dražší. Nevyplatí se ani na jednu cestu, protože jednosměrná zákaznická ČD stojí 20 Kč."